josef pejchal-adam suk

22. listopadu 2008 v 17:24 | peťulík |  ordinace v růžové zahradě
Josef Pejchal
JOSEF PEJCHAL
Datum narození: 30. 10. 1979
Znamení: štír
Místo narození: Český Krumlov
Vzdělání:
Absolutorium na Státní konzervatoři Praha - obor herectví
Vysněná role: Ai tak metr dlouhá role toaletního papíru se super vtipama
Herecký vzor: Jean Renó, Václav Dušek, Dustin Hofmann a Jiří Paďour.
Zájmy: Vše krásné
Životní krédo: 1 Sam 16,7


Rozhovory s Josefm Pejchalem:

Pardubický Romeo ve Skotsku

Málokterému českému herci se podaří získat roli v zahraničí. Josef Pejchal měl to štěstí, že letošní prázdniny mohl strávit ve Skotsku, kde nazkoušel roli Thomase ve hře Three Thousand Troubled Threads. I když si musel kvůli roli obarvit vlasy na blond a do Pardubic se vrátil jako andílek, čímž pobavil řadu kolegů, zkušenost to byla jistě neopakovatelná.
Pepo, jak ses ke spolupráci se společností Stellar Quines Theatre Company dostal?
Oni si mě vlastně sami našli v databázi jedné herecké agentury a dále jsme byli v kontaktu přes emaily. Nakonec jsme se domluvili na podmínkách a poštou jsem obdržel scénář této hry. Poté mi poslali letenku a předběžné informace o zkouškách a představeních v divadlech The Byre Theatre a Royal Lyceum Theatre v Edinburghu na mezinárodním festivalu.
Můžeš čtenářům svou roli přiblížit?
Hrál jsem Slováka Thomase, který je v Glasgow na univerzitních studiích, kde se seznámí s hlavní postavou Ying. Pak spolu prožijí krásný vztah, po studiích však mladou čínskou dívku opustí a vrátí se zpět na Slovensko.
Jak ses vypořádal s angličtinou?
Angličtina nebyla tím největším problémem, protože má role vyžadovala nedokonalou angličtinu cizince. Horší bylo naučit se skotský dialekt, který byl ve hře taky nutný. V textu jsem však měl i slovenské repliky, kterým jsem pravděpodobně rozuměl v celém divadle jenom já.
A jak se Ti ve Skotsku líbilo?
Skotsko jsem spíš viděl jen z auta při přesunech z jednotlivých divadel. Prochodil jsem centrum a okolí města St. Andrews, kde jsem strávil čtyři týdny, a pak samozřejmě i Edinburgh. Více než příroda a krásy měst mě pochopitelně zajímalo divadlo a jeho zázemí. Byla to pro mě velká zkušenost a jsem vděčný za to, co jsem tam v divadle i mimo ně mohl prožít. Kolegové herci i celý realizační tým byli prostě úžasní. Ale přesto jsem se moc těšil zpět do našeho divadla!

Dvakrát týdně vídají diváci oblíbeného seriálu televize Nova Ordinace v růžové zahradě tvář doktora Adama Suka.

"Je mi v lecčem podobný," říká o své seriálové postavě herec Josef Pejchal (26), který kvůli natáčení pendluje mezi Prahou a Pardubicemi, kde má ve Východočeském divadle stálé angažmá. Blesk herce zastihl přímo při natáčení.
Jak probíhá váš dnešní natáčecí den?
Dnes jsem přijel ve čtvrt na sedm, pár scén natočím a pak zase rychle zpátky do Pardubic na představení.
Přejíždíte z Pardubic do Prahy. Nemáte v Praze byt?
Nemám, můžu přespat u příbuzných, ale toho využívám málokdy.
A co když se vám překrývá natáčení a představení?
Od toho je tu tým lidí, aby dal všechny termíny dohromady, což je poměrně náročné. Teď, vzhledem k tomu, že se připravuje pokračování seriálu, budu si v Pardubicích krátit úvazek v divadle.
Co máte společného se svou postavou doktora Suka?
V lecčem jsme si podobní. Doktor Suk je mi sympatický, vstřícný, rád se učí nové věci, je důvěřivý a věrný.
Je naopak něco, s čím se neztotožňujete?
Ano, je to jeho určitá naivita. Ale to každý, když je začátečník, je svým způsobem naivní.
Vy nemáte chuť svou postavu měnit?
Občas bych chtěl pozměnit nějakou repliku i jeho jednání. Ale ti lidé, co to píší, vědí sami dobře proč a jak.
Díváte se na sebe v televizi?
Většinou to nestíhám. Ale zajímalo by mě se podívat na něco, co se natáčelo komplikovaně, jak to nakonec dopadlo pro diváka.
Na jak dlouho dopředu máte scénář?
Máme ho na čtrnáct dní na čtyři díly a další pokračování dostanu až těsně před plánováním dalšího natáčení. Stejné tempo jako uváděný seriál v TV. Lidé se mě občas ptají, co se bude dít, ale já jim upřímně říkám, že opravdu nevím.
Setkáváte se s hereckými kolegy i mimo plac?
To natáčení je velice příjemné, ale bohužel tak časově náročné, že na to nezbývá čas. Ale věřím, že se ta příležitost naskytne, a těším se na to.
Jaký máte vztah k medicíně?
Řekl bych srdečný. Když mi byl rok, měl jsem operaci srdce. Dnes už je to běžné - malá srdeční vada. Dodnes děkuju mamince, že si všimla, že se mnou něco je, a obíhala se mnou doktory. Dnes už mi zůstala jen velká jizva.
V pardubickém divadle hrajete v představení DONAHA!. Jaké je to pro herce odhodit na jevišti všechny svršky?
Každé divadlo, které tento muzikál hraje, si vytvořilo i vlastní konec a já nemůžu prozradit, jak to vypadá u nás. Ale přijďte se podívat!
Vy jste věřící?
Ano, maminka nás vedla k víře odmalička. Kdo chtěl, tak u ní zůstal, takže půlka rodiny je věřící a půlka zatím ne. Víra mi moc pomáhá, nikdy nejsem na nic sám.
Chodíte do kostela?
Snažím se.
Ve třetím ročníku na gymnáziu jste zběhl k herectví do Prahy na konzervatoř. Proč tak náhlé rozhodnutí?
Na gymplu jsem byl průměrný student. Dlouho jsem uvažoval, co bych s tou svou leností mohl dělat. A jelikož jsem odmalička zpíval, tancoval a hrál na housle i divadlo, řekl jsem si, že bych to mohl dělat i jako zaměstnání. Nakonec to vyšlo.
Jste ženatý?
Nejsem. Jsem zadaný.
Co děláte, když máte chvíli volna?
Rád hraju fotbal, volejbal, bridž, mariáš.
Takže karbaník. Hrajete i o peníze?
To ne, mám radost ze hraní. Už jsem se zmiňoval, že jsem herec? Samozřejmě že když dlouho prohrávám, jsem takový naštvaný, ale to je asi každý. Takže radši vyhrávám, to mám potom radost na rozdávání.

Doktor Adam Suk z Ordinace v růžové zahradě, kterého hraje Josef Pejchal (26) z Východočeského divadla v Pardubicích, dostává v seriálu větší prostor.

Díky roli doktora Suka si ke mně kolegové z divadla občas chodí pro radu. Všechno je to samozřejmě z legrace, ale mě to moc těší. Jeden kolega, kterému už zanedlouho přibude do rodiny potomek, mě například "požádal" abych jeho ženu odrodil v divadle, aby nemusel jezdit do porodnice. Dobírá si mě i vrátná v divadle, když si libuje v tom, že už konečně našla svého doktora.
S lékaři mám ty nejlepší zkušenosti. Sám jsem, jako maličký prodělal operaci srdce a za to, jak skvěle mě dali dohromady, jsem jim vděčný. I v rodině a mezi přáteli máme lékaře. Obdivuji je za to, co dokáží.

Seriálová hvězda

Tak slavný nejsem, aby mě lidé poznávali i na ulici, ale občas se mi to stane zejména v Pardubicích, kde mě znají z divadla, v němž hraji už třetí sezonu. A když se vrátím do rodného Českého Krumlova, tak tam také. Mám tam hodně příbuzných a známých. Rádi mi seriál připomínají; zjišťují, co je nového a jak to bude dál.

Žertíky z jeviště

Při natáčení seriálu je veselo téměř pořád, ale že bychom si prováděli legrácky během natáčení, to většinou ne, na to není čas. Na rozdíl od jeviště je kamera velmi citlivá na detail, proto bychom museli scény s "cukáním koutků úst" přetáčet.
Spoustu žertíků ale zažívám v divadle. Inscenace Král Colas Kolikátý od Romaina Rollanda (Pavel Kohout), kde hraji Annise, začíná maškarním rejem, na němž vystupuji v obrovské masce hlavy, tak velké, že mi sahá až do pasu. Dovnitř té masky, kterou si narazím těsně před tím, než jdu na jeviště, mi kamarád-kolega nedávno přilepil velkého gumového pavouka. Pavouci mi nevadí, spíše jsem měl radost, že se někdo pokusil udělat vtípek a dohrál jsem tu scénu i "s pavoukem v hlavě".

Skotská role

Celé loňské prázdniny (2005) jsem strávil ve Skotsku - v Edinburghu a St. Andrews na mezinárodním divadelním festivalu. Tvůrčí tým si mě našel v databázi jedné herecké agentury a obsadil mě do role Thomase ve hře Three Thousand Troubled Threads. Angličtinu jsem se učil už na základní škole, pak několik let na gymnáziu a poté i na Státní konzervatoři v Praze, takže s cizím jazykem problém nebyl.

Cesta k divadlu

Moje maminka milovala divadlo. Na studium herectví si netroufla, ale chtěla studovat divadelní vědu. "Bohužel" se ale dostala jen na práva. Vystudovala je a stala se soudkyní v Českém Krumlově. Divadlu se věnovala doma - babička má loutkové divadlo, a tak se u nás doma vždycky hrálo rodinné loutkové divadlo pro spoustu dětí. Mě odmalička tohle všechno moc bavilo. Tancoval jsem, zpíval a chodil do literárně-dramatického kroužku. Rodiče mě brávali na představení v česko-krumlovské zámecké zahradě s otáčivým hledištěm a díky přátelům jsem se jednou dostal do Wolkerova divadla v Praze, kde hráli. Oni mě pak vzali i do jeho zákulisí a na jeviště, kde jsem si poprvé hrál s rekvizitami, což na mě udělalo silný dojem. Zřejmě tohle všechno mě ovlivnilo natolik, že jsem začal více přemýšlet o divadle. Přesto jsem šel nejdříve na gymnázium, stejně jako všichni moji starší sourozenci, ale odtud jsem po třech letech studia zběhl na konzervatoř v Praze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama